Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Zabíjí příroda, nebo genetika? Morální dilemata v postapo románu Čas krmení

Literatura nám odjakživa slouží jako zrcadlo společnosti – a v případě sci‑fi žánru často i jako varování. Právě tímto směrem se vydává i Tomáš Sekerka, autor nového českého postapokalyptického románu Čas krmení. Kniha sází na syrovost, filozofická dilemata a znepokojivou otázku: Co nás ve skutečnosti zabíjí – příroda, nebo člověk sám?

Román se odehrává v krajině, kde se po ekologické katastrofě i genetických experimentech změnila příroda v nelítostného predátora. Z hlubin temnoty vyplouvají monstra, která ovšem nejsou jen fyzickým ohrožením – symbolizují selhání lidstva i morální vakuum, v němž se jednotlivci ocitají. Právě zde se formuje postava hlavního hrdiny, Nájezdníka z Pustiny – člověka nuceného volit mezi přežitím a lidskostí.

Inspiraci lze hledat u klasických hororových autorů, například H. P. Lovecrafta. V Čase krmení ale nejde o laciné strašení – děs pramení z neznámého a nepochopitelného, z pocitu osamění a ztráty kontroly nad světem. Nejednoznačnost „nepřítele“ je navíc silným narativním prvkem: monstra zde nejsou jen mutacemi, ale také zrcadly vnitřních démonů postav. Tento přístup dodává příběhu hloubku a nutí čtenáře přemýšlet, co by dělali oni sami v kůži hlavního hrdiny.

V kontrastu s klasickými postapo vzory ze západu přináší Čas krmení specificky české sci‑fi prvky – úsporné dialogy, existenciální humor a důraz na psychologii postav. Nejde o další příběh o apokalypse, ale o hluboké zamyšlení nad tím, jak k ní může dojít – a co se s námi stane, když do ní skutečně vkročíme.

Nájezdník z Pustiny tak není jen antihrdinou s brokovnicí, ale i nositelem morálního konfliktu – může zabíjet, ale musí také přemýšlet. A právě to z něj dělá nezapomenutelnou postavu současné české sci‑fi literatury.

Buďte první! Přidejte komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *